Nevím, jak bude působit na vás. Ale i když bych o sobě neřekla, že jsem nějaká měkota… Páni. Fakticky citovka, rozhodně jedna z předních knih roku (ještě!) 2019! Od autora A. Silvery bohužel vyšla v češtině jen tato (+kniha Co když jsme to my ve spolupráci s B. Albertalli).
Příběh je tak trochu jako greenovky (mimochodem netuším, jestli tenhle pojem používá ještě nekdo jiný… no ale snad vám to dojde :-)). Nový, nečekaný, nápaditý, neotřelý a neskutečný. A popřípadě ještě neotřesitelný – ale pozor, nijaký ani omylem! Spíš bych řekla, že vedle slova greenovky zavedu ještě silverovky…
Když Mateovi zazvoní těsně po půlnoci telefon a dozví se, že tento den bude jeho poslední, najednou neví, co dělat.
No dobře, ruku na srdce. Anotace z portálu cbdb.cz nezačíná právě… No jak to říct – úžasně? Napínavě? Ale žerty stranou…
Rufusovi zazvoní telefon se stejnou zprávou, právě když se pere s novým klukem své expřítelkyně. Rufus už ztratil celou svou rodinu, a tak ví, jak to s telefonáty chodí. Ale ani tak to není snazší.
Mateo – a Rufus. Nad nimi se vznáší hrůzné telefonáty Hodiny smrti. Ta se každému ozve na začátku jeho posledního dne – a umožní tak nešťastníkovi strávit poslední hodiny života podle svého – posledního – přání.
Zní to možná až idylicky, co? Jenže když už vám Hodina smrti vzala celou rodinu… Díváte se na to trochu jinak.
Ale ani tak to není snazší. Kluci se neznají, ale rozsudek smrti je svede dohromady. A tak se společně vydávají na své poslední dobrodružství…
Můžete se zrovna s někým prát, jet na kole nebo být v knihkupectví. Vařit, postovat na Instagram nebo třeba pohřbívat mrtvolku ptáčka. Cokoli. Hodina smrti si vás najde.
Říká se, že všechno zlé je pro něco dobré. V zásadě to tak nějak i platí. Ale když ze zlého vzejde dobré… Dost často se to změní v ještě horší. Nechci nikomu nic spoilerovat, ale… blbý Instagram. Fakt.
Příběh je vyprávěn střídavě z pohledu Matea i Rufuse – a občas nahlédnete i do zákulisí zdánlivě náhodného člověka.
A kdybych měla knihu nějak shrnout?
Nechybí trochu smutno-sarkastický humor, pořádná porce napětí i nějaká ta láska. A když otočíte na poslední stránku a dočtete závěrečná slova, tohle všechno zmizí. Zbyde čirá beznaděj, zoufalství i chuť knihu přepsat, jen aby… Třeba nebudete ani brečet, jen naprosto šokovaně zírat, lapat po dechu a celý svět se zahalí na několik dalších hodin až dní do černého hávu.
Vaše srdce se zastaví, určitě a doslova – protože všechny nitky osudu jsou nebezpečně propletené…
#ToSiPřečti
xoxo rozesmutnělá Bookerka
Bookerka 