Poezie tmy

Po nějaké době zase pár veršovaných řádků♡ A tentokrát se zaměřením na tu smutnější a osamělejší stránku…

Strážce

Po kamenité cestě šlapu

Tma už natahuje tlapu

Starý kostel jen klid si přeje

Tajemné ticho podivně hřeje

Dvě cesty mne domů vedou

Bez rozmyslu volím levou

Cesta v stínu skrývá se

Nad chrámem už stmívá se

Městečko hlídá jako strážce

Nebe i země

Ať nedojde k srážce

Ale ohlédnu-li se trošičku jen

Je to jen kostel

Můj přelud a sen…

Teď

Jsme tu spolu

Přece každá sama

U jednoho stolu

Nic mezi náma

Jen ticho jako zeď

Navždy je z mnoha teď

Stesk

Stojím u okna, dívám se

Sleduji provazy deště

Voda z nebe padá

Jak kapky v mracích

V pokoji skrývám se

Nevím, jestli nesnášet

Nebo mít tě ráda

Prší a prší

Ulice v dešti se topí

Myslím na tebe

Nemůžu si pomoci

Bolí to jako v srdci kopí

Kapky vody padají

Šum deště zní do noci

Otevřu okno

Nechám smáčet si tvář

Voda mi stéká po lících

Děšť a slzy

Jen Měsíc je se mnou

A jeho stříbrná zář

Když zajde za obzor

I s mnou nadějí zmizí

♡♡♡

xoxo Bookerka