V den, kdy začala sněhová bouře, nikdo netušil, že bude trvat celý týden. Běsnící vítr, nekonečné závěje sněhu a vše spalující mráz. Pro ty, které bouře zasáhla, tak už není hlavní starostí, jak zůstat v teple, ale jak přežít.
Mně osobně chytnul už jen ten začátek… Taková ta intuice: tohle bude super čtení. A taky že jo – dost výrazně se změnil můj (pomyslný) žebříček top knih.
Scotty a jeho přátelé Petr a Jason patří k posledním ze sedmi studentů, kteří po začátku bouře čekají v budově své střední školy, až pro ně někdo přijede. Brzo jim však dojde, že jim nezbyde nic jiného, než ve škole přenocovat. Což se nezdá jako vůbec špatný nápad, zvlášť když s nimi v budově zůstaly dvě nádherné holky.
Už od začátku vás autor udržuje v napětí. Od prvního listu víte, že vážně není chytré ve škole zůstávat, ale tahle partička si stejně jede po svým. Radši strávit ještě chvíli u rozestavěné motokáry, a pak se svézt s jedním z rodičů? Jasně, proč ne, jenže…
Pak vypadne proud, poté teplo. Vodovodní trubky zamrznou a popraskají. A na střeše se hromadí sníh, který je může každou chvíli zavalit.
První noc je vlastně docela sranda. Jenže se když se probudíte a téměř celé okno je zakryté neprostupnou bílou vrstvou… Navíc jediný učitel je někde venku. Jsou odkázáni sami na sebe – musí si opatřit jídlo, nějak se zahřát – zkrátka se aspoň pokusit přežít. A nikdo neví, že tam jsou…
Jak dny pokračují, sněhové závěje jsou vyšší a vyšší a prázdné místnosti jsou chladnější a tmavší, všem postupně dochází, že nastává boj o holý život. A že budou muset učinit nejtěžší rozhodnutí ve svých životech.
Je to možná jen bláhový nápad, ale motokára se po čase změní na sněhokáru. Nastává prakticky čiré zoufalství. Jediným spojením se světem je moderátor Andy, zaseknutý ve studiu a vysílající prakticky SOS zprávy. Všechny hovory se odehrávají šeptem, aby se střecha nezřítila. Ale stačí jedna hádka a… Prásk! A to je poslední kapka. Sněhokára úspěšně startuje i s Petrem na cestu pro pomoc.
Je to kniha o přežití i nepřežití, o zoufalství i strachu. Bude vám doslova běhat mráz po zádech – a vaše nadšení bude nezměrné, až vykouknete z okna a spatříte váš obvyklý výhled… Zajímavé je, že v mojí – naší knihovně si lidé tuto knihu půjčují vždy v zimní měsíce :D.
A konečný verdikt?
Běžte pro ni! Aspoň skrz tenhle odkaz na databáti knih 🙂
xoxo Bookerka
Bookerka 