A teď nemyslím takový ten instagramový hit ,,jestli mě tu má někdo rád, ať mi napíše proč“ nebo ,,vsadím se, že mi žádný kluk nenapíše pár krásných slov“ a tak… Ne, dnes se budu věnovat těm, které všichni známe ze školních let!
Lidé se podle nich dají poměrně snadno rozdělit na dvě skupiny: ti, co je mají/měli rádi – a ti, co ne. Kampak asi patřím já…?😄
No jasně že do první skupinky. Čeština jako školní předmět mě zas tak nebere, ale jak přijde na slohovky, jsem ve svém živlu. Takže zatímco 99% třídy se tváří znechuceně/znuděně/zděšeně nebo třeba tohle všechno dohromady – já nadšením málem poskakuji na židli a už i učitelka nade mnou obrací oči vsloup… A to je co říct😄
Slohové útvary
Asi nejradši mám ty, kde jenom skládám slova za sebou, vyšperkovávám věty tak, aby zářily jako brilianty a vůbec si všemožně hraji – slova, myšlenky, cokoli. Takže líčení, úvahy a tak.
Populární jsou u mně i třeba charakteristiky a popisy, tady navíc většinou stačí napsat něco jako ,,oči jako dvě osamělé lesní borůvky“ a učitelka áchá celou hodinu. Na všemožných přirovnáních a tak se prostě naprosto dokonale vyřádím. Hodinka a půl psaní, pochvalná óda a navrch jednička prakticky zdarma? No neberte to!
Panebože, teď tu zním jako neskutečnej egoista, co? Ups. Ale nebojte, už jedu z kopce…
Dostávám se totiž s vypravování… A jéje. Psali jsme ho letos – a musím říct, že jsem se toho fakt děsila. Na rozdíl od některých totiž moje zápletky nestojí za nic (pokud už se mi teda nějakou povede vymyslet, žejo).
Nakonec se to nějak povedlo, ačkoli téma Lavička v parku ani název mé práce Lavička, oáza klidu… Nevím, jak to vnímáte vy, ale já na to dvakrát pyšná nejsem. Ale co se dá dělat, žádný učený z nebe nespadl, žejo😄
Tak hodně štěstí i dobrých nápadů nejen při psaní!
xoxo Bookerka
Bookerka 