Krabice vzpomínek

Ať už opravdovou nebo imaginární – všichni ji máme. Mnohdy někde schovanou, zastrčenou a skrytou před zvědavými pohledy. A někdo třeba pěkně na očích a od denního otevírání trochu ošuňtelou. A to jsou vzpomínky…

Schované nebo denně připomínané; momenty, které tvoří život; trapasy i slovy nepopsatelné; slova vyřčená, nevyřčená i slyšená; křeké a nesmírně jedinečné; to všechno jsou ony. Vzpomínky.

Navždy se skládá z mnoha teď.

Už jen to slovo v sobě má takové něco. Nostalgii, stíny stovek emocí a nespočet drobných i velkých okamžiků. Včera i před sto lety, kdysi dávno i teď.

Tvoříme je a ony tvoří nás. Propojují nás s ostatními, ale i s námi samými. Bez nich bychom byli jen prázdné schránky… Co vám to jen připomíná? Emoce! Ono totiž všechno souvisí se vším.

I jednotlivé vzpomínky se doplňují. Kdyby nebylo kdysi, nebylo by dávno ani včera. Neměli bychom se čemu smát, čeho litovat, s čím srovnávat… Každý okamžik je neskutečně jedinečný, tak, že si to vůbec nedokážeme představit.

The trouble is, you think you have time.

– Buddha

Podle mě není čistější a opravdovější pravda. Nežijeme, nevnímáme a nepamatujeme si. Tři základní chyby – pojďme se jim aspoň zkusit vyhýbat! Odteď už žádný svět knihomolky, nový podnázev bude žij, vnímej, pamatuj si…

Ale vážně!

Platí to totiž naprosto u všeho, nejen u vzpomínek z naší krabice. A tu si opatrujte, vážení. Protože jestli jí zničíte, ztratíte a zanedbáte… Ztratíte i sami sebe.

xoxo Bookerka