Dobře, po nadpisu asi nemusím moc dodávat – tahle recenze bude absolutně jednoznačně nadšená a pozitivní! Pojďte se i vy seznámit s knihou, o které jsem těsně po přečtení prohlásila, že je dokonalá…
Tajemná krása dlouho opuštěného panského sídla sedmnáctiletou Lou vždycky lákala. Natolik, že se začala vkrádat do sadu, který ho obklopoval, a nakonec i do domu, kam si tajně chodila číst.
Co musím zmínit – mě zaujalo, ne, vtáhlo do sebe už tohle. Jestli mám nějakou neobvyklou/zajímavou atd. slabost, je to nadšení pro staré, polorozpadlé a opuštěné domy – tedy ty dříve krásné, milované a opečovávané, jejichž krása je stále někde skryta a jen čeká na objevení.
A slabůstka číslo dvě – ostrovy. Od A do Z, malé i velké, blízké i daleké, všechny. Osamocené kousky pevniny, každý tak kouzelný, specifický, aˇpoznaný či teprve čekající na prozkoumání, všechny. V téhle vášni mne ještě utvrdila kniha Tajuplný ostrov (J. Verne), která je nejen pro milovníky objevování, dobrodružství a ostrovů naprosto magická.
Ale zpátky k už na první pohled úchvatné knize…
Její návštěvy ukončil až návrat majitelů. Dříve tiché místo ožilo a proměnilo se v dějiště nikdy nekončících večírků a plesů. Lou se s majiteli brzy spřátelila a život společenské smetánky si začala užívat plnými doušky. Vzdala se svých vlastních ambicí a propadla lehkomyslnosti.
Nevím, jak to budete mít vy, ale já se v té dívce vidím. Ani bych nedokázala spočítat ty kouzelné momenty, kdy jsem se, nadšeně začtená, jen skoro nevědomky uculila a prohlásila variaci na větu ,,Ta holka jsem já!“ V každém pohybu, v každé větě, slovíčku, myšlence, rozhodnutí, pocitu… Cítila jsem ten příběh na vlastní kůži.
A to je to, po čem jsem celé roky toužila. Najít dokonalou knihu, ne dokonalou pro recenzování a pro kritiky, ale pro mně. Najít příběh, kde budu souhlasit se vším, nemít námitek, prožívat děj naplno a doopravdy. Hrozně vám přeju to zažít!
Brzy však zjistila, že rodina Cardewových má tajemství a že pod třpytivým pozlátkem se ukrývá prázdno a temnota…
Protože všechno má svou odvrácenou stránku. Tedy, vše – kromě mého nadšení ohledně této knihy. Autorka s postavami doslova čaruje, splétá hedvábné nitky osudu v jeden dokonalý šátek a píše tak magicky, jako nikdo. Znám spoustu skvělých knih i autorů, ale nikdo a nic není jako ona. Jako Lou – i jako autorka Lauren Woodová
Když už totiž zdánlivě všechno vypadá tak kouzelně (koneckonců, osmnáct je člověku jen jednou, a tak se to musí pořádně oslavit, že?), musí se objevit ještě něco, něco navíc, něco, co ještě vygraduje děj. A nakonec to ani není vinou Caitlin, která celý obrovský večírek naplánuje, ani Charlieho, pohledného, ale vesměs nudného bratra snoubenky Roberta, magického a nevypočitatelného dědice jetšě magičtějšího Cradew House, který vás chytí, nepustí – a vy ani nebudete chtít se z něj ještě někdy vzdálit. Těžko říct, kdo za to může – možná kouzlo příběhů, moře a starých domů…
Okamžitě. Si. To. Běžte. Přečíst.
Protože jinak si vás najdu – a nedaruju vám to 🙂
xoxo naprosto nadšená Bookerka
Bookerka 