Únor, měsíc nestíhání aneb měsíční shrnutí #2

Jo, je to tak. I když je letos únor o den delší, stejně je moc krátký. Jednoduše jsem nestíhala…

Ačkoli to bylo i tím, že jsem měla nejméně miliardu (plus mínus) věcí tak nějak navíc. A co že to všechno bylo?

Tak zaprvé jsem začala trávit víc času v místním útulku – a to byly hlavně víkendy. Taky jsem měla ještě nějaké ty soutěže – bilogickou a klavír. U té druhé mě za týden čeká další kolo (držte mi palce!!!)…

Pořád víc a víc času spotřebovává taky erazmus. Chodí se na expedice, sepisuje se tuna podkladů, plánuje se, chodí se na přednášky, tohle, tamto, všechno. Ale lidi, neberte to jako stěžování – i když mě to občas dohání k šílenství, jsem za tuhle příležitost ráda.

Bohužel jsem neměla moc času (a vlastně ani nápadů) na psaní. A teď nemám na mysli blog – mluvím spíš u kurzu psaní, kam chodím. (Vlastně jsem tam už dlouho nebyla – prázdniny, nemoc, erazmus.) A to je fakt k vzteku. Chci být dobrou autorkou, ať už čehokoli. Kniha, povídky, blog. Prostě chci psát kvalitně a zajímavě! Snad se mi to daří aspoň tady, co myslíte?

No a jasně – čtení taky bylo míň. Možná i proto tu byl Maraton? Každopádně: nevedu si ohledně čtení statistiky, ale teď toho bylo vážně míň. Možná, že kdybych nespala vůbec… Ale i takhle spím tak 4-5 hodin denně, takže už se mi to nechce moc omezovat. Kupodivu ani kvůli knihám, divný, co?

Tak snad byl váš únor trochu delší 🙂

xoxo Bookerka