Ahojky! Jojo, dneska o tajnůstkaření a vzpomínkách, smíchu i pláči a kouzlu psaní♡
Píšeš si deník i ty?
Nebo, jak by řekl Greg Heffley, zápisky?
Jestli jo – omg ahoj! Ily♡
A jestli ne – omg ahoj! Ily♡
No nic, jedeme dál :-).
Za svůj život už jsem pár zápisníčků vyzkoušela. No znáte to: tentokrát to bude jinak!, poslední šance!, teď už ale fakt! a tak dále…
K prvnímu mne myslím inspirovala knížka Deník mimoňky. K té se mimochodem vracím pořád; i když je to superoddychovka na jedno odpoledne, je to mega série. No ale k věci…
Měla jsem asi 3 deníky (žádnej jsem celej nepopsala…ehm.), ale pak se mi zas jednou něco faaakt (ne)vydařilo. V 7. jsme jeli na lyžák a já si ho inteligentně vzala s sebou. No a co se bohužel stalo – jeden kretén si něco přečetl o jiným kreténovi a nejtrapnější událost měsíce byla na světě.
Takže tenhle deník je zahrabaný kdesi hluboko v mojí vzpomínkové krabici, kam jsem ho hned po návratu z kurzu vztekle zahrabala.
Ale protože jsem to prostě já, musela jsem provokovat dál. Tenhle mi ale vydržel jen asi 3 měsíce – a až donedávna nic. A ne, není to proto, že bych nějak zázračně zmoudřela. Hahaha, ani omylem. Sorry, ale já a moudrost? To nejde ani říct v jedný větě! (Ok, právě jsem to udělala. Ale stejně!)
Od srpna už zase (víceméně) pravidelně zápiskuju. Došla jsem totiž k závěru, že jednou to bude super podklad pro mojí autobiografii. Však víte, něco jako Galaktická teenagerka, Já, retard nebo Středověká mučírna aneb Já a život.
No dobře, název raději trochu promyslím. A vám všem, deníčkáři i vy ostatní: ilyyyyy♡
xoxo
Bookerka
Bookerka 