Než se začnete divit – ano, tohle není žádná YA recenze, ani fantasy, ani nic, čemu se na blogu obvykle věnuji. (Těšte se na sobotu, taky vás čeká překvápko!) Každopádně – proč zrovna recenze na tuhle divadelní hru? Odpověď je snadná, možná až příliš. Měli jsme za úkol si ji přečíst a zpracovat, a jelikož knih je v karanténě nedostatek, rozhodla jsem se prostě zrecenzovat domácí úkol :D. Navíc – třeba sem zabrousí někdo ze třídy a recnze mu pomůže při zápisu do ČD (páni, já anděl, co?). I proto to bude recnze ještě o trochu víc netradiční. Tak už žádné zdržování – jdeme na to!
Je jasné, že název je zkratkou – Rossumovi univerzální roboti. Autorem je (jak dost možná víte) Karel Čapek – a tohle dílo patří k jeho nejznámějším. A co je to za žánr? Drama se vstupní komedií (víceméně divadelní předehra/předmluva) o třech dějstvích. Pokud jsem dávala pozor, a myslím, že ano, není přesný čas děje hry nikde uveden – je tu snad jen fakt, že v komedii jsou všichni účastníci děje o 10 let mladší než ve hře samotné. Zkrátka časový skok, že jo. Ale vzhledem jsem si jistá přibližně 2. polovina 20. století. Co do prostoru – celé drama se odehrává na (jsem si dost jistá, že smyšleném) Rossumově ostrově, kdesi, no – v oceánu (moři?).
Teď jsem koukla do zadání a nestačím zírat. Stručný děj a kompozice ještě fajn, ale – hlavní myšlenka? Postavový zápis? Ehm, fajn. nezbývá než to zkusit, co? Pojďme k té kompozici…
Počet dějství už jsem řekla – 3. Plus ta předehra. K časovým skokům – opět opakuji – došlo hlavně na začátku (přece jenom, 10 let je 10 let). I mezi jednotlivými dějstvími jsou ale menší skoky. Tak například, jedno dějství končí : ,,Poplach, útok robotů.“ a následující záčíná hlášením ve stylu: ,,Páni, to jich ale přibylo.“. Takže tolik k časovým skokům. Je to divadelní drama, takže logicky se dá předpokládat, že převažuje řeč postav. Vypravěč coby postava tu vlastně nefiguruje, ačkoli v knize jsou samozřejmě takové ty průvodní kecy typu Je ráno, na podlahu svítí sluníčko, na stole leží propisky a pár rozházených papírů, ze stropních rámů visí oběšenec. Klid, to jsem si teď vymyslela. (Muhahaha!) No dobře, zpět k rozboru, ehm, recenzi.
Najdete tu monology i dialogy, víceméně půl na půl. Postavy se hádají a diskutují, ale – zejména někteří k tomu mají velké sklony – pronášejí někdy až filozofující monology. Děj je chronologický, žádné flashbacky do dramatické minulosti postav/robotů/místa apod. Počkat – a to je z kompozice všechno, jako cože, lol, to jsem to ale geniální, co? Ale neradujte se zase tolik, ještě jsou postavy, postavový zápi, a samozřejmě… Hlavní myšlenka!
Hlavní postavy a jejich charakteristika
Harry Domin – centrální ředitel továrny na R. U. R., poměrně sebestředný a prakticky veškeré jeho úsilí se upírá k rozvoji a úspěšnosti továrny, která tvoří minimálně 90% jeho zájmů. V průběhu hry se – aspoň z mého pohledu – nijak zvlášť nevyvíjí. Snad až ke konci si možná uvědomuje, že se mohl věnovat více i svému okolí a snad i nějakým prospěšnějším, lidštějším zájmům. Z mého okolí mi asi nikoho nepřipomíná, nejspíš bohudík a naštěstí. jako on bych se nechovala určitě 😀 A zpět k jeho zájmům – velkou většinu z těch zbylých 10ti procent tvoří zájem o…
Helena Gloryová (Dominová) – dcera prezidenta Gloryho, členka humanitární organizace. Robotů je jí líto, jelikož nemají duši, city, emoce. Nikdy k nim tak docela nepřilne, avšak všemožně bojuje za jejich práva. A taková je po celou dobu hry – a upřímně, trochu mi připomíná mně :D. Je svérázná a rozhodná, mimoto jí málokdo odolá, a tak když si něco zamane, těžko jí to rozmluvíte. Své o tom ví i celý tým ředitelů, přednostů a šéfů (nutno říct, že lidských). Z těch bych zmínila, především jednoho, a to…
Alquist – stavitel a šéf staveb R. U. R. Mně osobně velice sympatický, líbí se mi jeho vývoj ve hře. Od nadšeného spoluvýrobce robotů a zapáleného stavitele se postupně mění ve člověka, – to označení tu dost podstatné – který chápe význam lidstva a duše, zkrátka během hry tak trochu prozře.
Na závěr přehledu postav je rozhodně nutné zmínit se o robotech Heleně a Primovi. Ti byli stvořeni jako jedni z mála jinak, než tisíce dalších. Stvořil je dr. Gall (přednosta vývoje robotů) na žádost Heleny. Měli v sobě mít kousek té lidskosti, která se táhne celou hrou, jakousi dusši, city, emoce. A možná patří na první místo tohohle žebříčku…
Postav je tu samozřejmě mnohonásobně víc, ať už mezi roboty nebo lidmi, ale tyto považuji opravdu za ty, kteří jsou ve hře podstatní a hrají klíčové role. A vidíte – jsme u závěru.
Asi je to už znát, ale kniha se mi fakticky líbila, skoro bych řekla, že mě nadchla. Jsem si jistá, že to není poprvé, co ji v životě čtu – přivedla mě na spoustu myšlenek i úvah, které by mne asi nikdy v životě nenapadly, kdyby nebylo Karla Čapka a jeho R. U. R.!
xoxo Bookerka
Bookerka 