„Jmenuji se Harriet Mannersová a jsem geek.“
Často si říkám, že by stačilo jen prohodit jména a knížka by pojednávala o mně. A jestli tenhle blog někdy přejmenuju, dost možná to ve finále bude něco jako Geekbook. Ostatně, proč ne? Rozhodně mějte oči otevřené…
…což platí aspoň dvojnásob u čtení Geek girl (odkaz na databázi knih). Já sama ji čtu každou chvíli, beru ji s sebou na prázdniny jako členku rodiny a trávím s ní pak většinou víc času než s mojí skutečnou rodinkou… Pardoon!
Harriet ví, že kočka má v uchu 32 svalů, že člověk se průměrně patnáctkrát za den směje, že jednou ze složek dynamitu jsou burské oříšky. Žije si zkrátka ve svém světě vědomostí a znalostí o všem možném a skutečný život jí jaksi nic neříká.
Však to říkám – kniha o mně! Ale teď už vážně ;-).
Harriet je od první stránky stoprocentně sympatická, její klení kurník šuplík! se minimálně po dobu čtení stane i vaším každodenním chlebem. A samozřejmě ve vás zahoří vášeň pro zbytečná, ale fascinující fakta. Ta totiž tahle geek holka trousí na každém kroku, sedu, lehu…
Není tedy divu, že ji ve škole, až na nejlepší kamarádku Nat, nikdo nemá moc rád. Takže když si jí všimne agent z modelingové agentury, neváhá a využije příležitost, aby svou situaci zásadně změnila, a hlavně, aby změnila sebe. I kdyby to mělo znamenat, že bude lhát těm, které má ráda, že ukradne Nat její sen o kariéře modelky, rozpálí doruda svou úhlavní nepřítelkyni Alexu a několikrát se znemožní před krasavcem Nickem.
Ptáte se proč?
Je totiž dokonale svá! (Většinou chodící katastrofa, ale i proto…)
Ale vážení, mějte trochu pochopení. Když máte za zády ustavičně osobního stalkera Toby, já tě vidím, je docela logické, že se na útěku před naštvanými stánkaři skryjete kdekoli – tak proč ne pod stolem jedné modelingové agentury?
Kde už mimochodem sedí Lev, neboli Nick. Ok, spíš obráceně. Každopádně je to kluk. A navíc supermodel… I když hlavně kluk (že ano, Harriet?). No a drama je na světě, především když jste naprostý amatér. Budete se válet smíchy i si některé pasáže číst nahlas, slibuji!
Harriet se do všeho tak zamotá, že se řítí z jedné katastrofy do druhé. A navíc se ukazuje, že ani ve světě módy ji nečeká procházka růžovým sadem. Dokáže se Harriet změnit dřív, než se jí všechno rozpadne pod rukama?
Slovíčko řítí je tu opravdu na místě. Kdyby Harriet nebyla tak nádherně sarkastická, trochu neohrabaná a perfektně geek, mohl by to být velice povedený horor. Některé postavy by se ani nemusely měnit – třeba agent Wilbur (s -ur, ne -iam!), který se svým slovníkem je děsivý i v mládeži přístupné verzi. Ne že by nadával nebo tak, ale… Ty moje duhový delfíňátko?
A samozřejmě, pokud vám delfíňátko (panďátko/jednorožík/klokaní kapsička) přijde vlastně docela super, číhá tu ještě Yuka Ito… Baf! Ta se s nikým moc nezdržuje. Ani s Nickem, ani s Harriet nebo Wilburem. Tak nějak tu zvládá být i nebýt. A upozornění – kdyby vám někdy mluvila do naslouchátka a napovídala, co máte říkat… Tak rozhodně neudělejte to, co naše geek girl. A nebo klidně jo…
No jo – a co že to udělala? Přečti a uvidíš! Rozhodně doporučuji – teď, vždy, všem, povinně:
PŘEČTI SI TO!!!
xoxo Bookerka
Bookerka 