a jak to máš s psaním ty?

Než se začnete rozčilovat, že zas budu jen uvažovat a/nebo kecat jen o sobě… Omluvím se. Ale fakt, nikdo asi není tak super zvědavej na moje citový a filosofický výlevy. Jen mě prostě napadlo tohle napsat, a navíc – kdyby něco, jednoduše se prostě proklikněte na jiné stránky a články Bookerky! Takže pardon, vy všichni milovníci mých recenzí, básniček i povídek a článků o absolutně náhodných věcech: zůstaňte, přetrpte tenhle text a brzy se uvidíme zase s plnou parádou – a třeba i novým článkem či recenzí… Fajn, jdeme na to!

Nepovažuju se za spisovatelku, ani za básnířku. I když za tu mně tedy někteří považují… (Vy to nedělejte, mohla bych vás zklamat.) A jestli jsem blogerka? No, posuďte sami. Sama pro sebe říkám, že jo, ale když budete chvilku jen tak brouzdat mezi různými blogy či weby… Fakt, nejsem objektivní. Aspoň ne v tomhle – jinde se snažím 🙂

I když se za spisovatelku ani prakticky nic podobného nepovažuji, rozhodně je to mé vysněné zaměstnání. Psát, vymýšlet, ztrácet se ve svém světě, tvořit prostor pro únik ostatním knihomolům a zase psááát. Mně to zní jako sen! A proto jsem přemluvila mamku, aby mi dovolila začít chodit na kurz tvůrčího psaní…

Nebudu zdržovat: ve škole i doma mi pořád všichni říkali, že jsem dobrá. Fakt všichni. A když se mi letos (pardon, vlastně loni) povedlo nějakým zázrakem vyhrát školní kolo češtinářské olympiády, začala jsem tomu docela věřit. Neříkejte mi, že jsem naivní a blbá, jo? Jsem jen trochu divná a trochu mimo. No – puberťačka, co chcete.

Jako jasně, věděla jsem, že budu muset makat. Ale… Tohle je vážně vyšší level. A tím se nechci nějak chlubit nebo tak. Prostě je sakra těžký držet krok s ostatníma. Ale taky je to super, a já čerpám inspiraci jako blázen, píšu o věcech, který by mne dřív ani nenapadly (jako třeba povídka s letadlem…) a vůbec si připadám jako ,,autorka“.

A jak to máte s psaním vy? Máte třeba taky blog? Nebo chodíte na kurz? Napište mi to do komentáře!

xoxo Bookerka